O NAŠEM WEBU
S Mílou Srpem jsem se poprvé setkal asi před osmi lety,když jsem nastoupil do nového zaměstnání a on tam pracoval.Oba máme rádi techniku a tak jsme byli naladěni na stejnou notu a stali se z nás přátelé.Když jsem poprvé viděl navlastní oči jeho vlastnoručně vyrobené stroje, docela jsem zíral. Nejprve jsme spolu natočili jedno video, ve kterém jsme předvedli jeho traktor a já ho dal na YouTube. Takových videí jsou tam stovky, ale přesto měl náš první snímek během pár týdnů několik tisíc shlédnutí a spousty dotazů. Natočili jsme tedy další video, tentokrát o štěpkovači a potom ještě několik dalších. Spousty dotazů byly zejména k problému spalování štěpky automatickým hořákem, který M.Srp docela slušně vychytal. Když už bylo na YouTube dost materiálu, udělal jsem na svém webu o chovu australských papoušků jednu stránku mimo mísu, do které jsem dal krátké povídání a všechna naše videa.Protože často chodily e-maily s dotazy, přibyla další stránka s diskuzí a nakonec ještě s fotografiemi. To už, ale začalo narušovat téma o papoušcích a tak jsme se s Mílou Srpem dohodli, že uděláme pro jeho stroje samostatný web. A tak vznikly tyto stránky.
HAPALAINEN
S Mílou Srpem jsem se poprvé
setkal asi před osmi lety,když
jsem nastoupil do nového
zaměstnání a on tam pracoval.
Oba máme rádi techniku a tak
jsme byli naladěni na stejnou
notu a stali se z nás přátelé.
Když jsem poprvé viděl na
vlastní oči jeho vlastnoručně
vyrobené stroje, docela jsem zíral.
Nejprve jsme spolu natočili jedno
video, ve kterém jsme předvedli
jeho traktor a já ho dal na
YouTube. Takových videí jsou
tam stovky, ale přesto měl náš
první snímek během pár týdnů
několik tisíc shlédnutí a spousty
dotazů.Natočili jsme tedy další
video, tentokrát o štěpkovači
a potom ještě několik dalších.
Spousty dotazů byly zejména
k problému spalování štěpky
automatickým hořákm, který
M.Srp docela slušně vychytal.
Když už bylo na YouTube dost
materiálu, udělal jsem na svém
webu o chovu australských
papoušků jednu stránku mimo
mísu, do které jsem dal krátké
povídání a všechna naše videa.
Protože často chodily e-maily
s dotazy, přibyla další stránka
s diskuzí a nakonec ještě
s fotografiemi.To už, ale začalo
narušovat téma o papoušcích
a tak jsme se s Mílou Srpem
dohodli, že uděláme pro jeho
stroje samostatný web.
A tak vznikly tyto stránky.
Více zde: http://vytapenistepkou.webnode.cz/o-nas/
S Mílou Srpem jsem se poprvé
setkal asi před osmi lety,když
jsem nastoupil do nového
zaměstnání a on tam pracoval.
Oba máme rádi techniku a tak
jsme byli naladěni na stejnou
notu a stali se z nás přátelé.
Když jsem poprvé viděl na
vlastní oči jeho vlastnoručně
vyrobené stroje, docela jsem zíral.
Nejprve jsme spolu natočili jedno
video, ve kterém jsme předvedli
jeho traktor a já ho dal na
YouTube. Takových videí jsou
tam stovky, ale přesto měl náš
první snímek během pár týdnů
několik tisíc shlédnutí a spousty
dotazů.Natočili jsme tedy další
video, tentokrát o štěpkovači
a potom ještě několik dalších.
Spousty dotazů byly zejména
k problému spalování štěpky
automatickým hořákm, který
M.Srp docela slušně vychytal.
Když už bylo na YouTube dost
materiálu, udělal jsem na svém
webu o chovu australských
papoušků jednu stránku mimo
mísu, do které jsem dal krátké
povídání a všechna naše videa.
Protože často chodily e-maily
s dotazy, přibyla další stránka
s diskuzí a nakonec ještě
s fotografiemi.To už, ale začalo
narušovat téma o papoušcích
a tak jsme se s Mílou Srpem
dohodli, že uděláme pro jeho
stroje samostatný web.
A tak vznikly tyto stránky.
Více zde: http://vytapenistepkou.we
S Mílou Srpem jsem se poprvé
setkal asi před osmi lety,když
jsem nastoupil do nového
zaměstnání a on tam pracoval.
Oba máme rádi techniku a tak
jsme byli naladěni na stejnou
notu a stali se z nás přátelé.
Když jsem poprvé viděl na
vlastní oči jeho vlastnoručně
vyrobené stroje, docela jsem zíral.
Nejprve jsme spolu natočili jedno
video, ve kterém jsme předvedli
jeho traktor a já ho dal na
YouTube. Takových videí jsou
tam stovky, ale přesto měl náš
první snímek během pár týdnů
několik tisíc shlédnutí a spousty
dotazů.Natočili jsme tedy další
video, tentokrát o štěpkovači
a potom ještě několik dalších.
Spousty dotazů byly zejména
k problému spalování štěpky
automatickým hořákm, který
M.Srp docela slušně vychytal.
Když už bylo na YouTube dost
materiálu, udělal jsem na svém
webu o chovu australských
papoušků jednu stránku mimo
mísu, do které jsem dal krátké
povídání a všechna naše videa.
Protože často chodily e-maily
s dotazy, přibyla další stránka
s diskuzí a nakonec ještě
s fotografiemi.To už, ale začalo
narušovat téma o papoušcích
a tak jsme se s Mílou Srpem
dohodli, že uděláme pro jeho
stroje samostatný web.
A tak vznikly tyto stránky.
Bylo nebylo, před zhruba 30 lety ( psal se rok 1986), jsem vyrobil svůj první stroj - rozbrušovací pilu, abych mohl provádět úpravy na domě, který jsem postavil. K domu a zahradě mi chyběl pracovní dopravní prostředek a tak jsem kolem roku 1988 vyrobil svůj první traktor . Jeho koncepce a zpracování se mi osvědčily, tak jsem vyrobil další dva kousky na prodej. Jelikož se jednalo o malý typ traktoru a já potřeboval vozit dřevo,vyrobil jsem si větší verzi traktoru, asi v roce 1995. Ten používám dodnes. Vlivem malé domácí finanční krize kolem roku 2002 jsem začal uvažovat o úspornějším topení. Zvolil jsem výrobu a spalování dřevěných štěpků.Po zjištění cen štěpkovačů a ostatních technologií jsem se rozhodl vše si vyrobit sám. Začal jsem experimentovat, hledat inspiraci a pak se pustil do výroby štěpkovače. Původně jsem ho osadil dvouválcovým motorem z multikáry. Ten ale nevydržel stabilní vysoké otáčky a tak jsem jej nahradil motorem Zetor20. Následně jsem ke štěpkovači vyrobil i automatické přikládání štěpků do klasického kotle na uhlí. Při automatickém přikládání fungovalo spalování perfektně, ale pouze při nižších teplotách. Při vyšších venkovních teplotách se kotel dusil a vznikalo dehtování. Zvolil jsem tedy jiný způsob spalování a to automatický hořákem. Je to ekologičtější, úspornější a při výpadku el. proudu mohu přes elektrickou centrálu topit stále. Při spalování štěpků tímto hořákem se mi však z nich v násypce tvořila klenba. Tento problém jsem několika malými úpravami vyřešil (viz videa). Také objem násypky hořáku nestačil, vyrobil jsem si tedy její automatické doplňování z velkého zásobníku štěpků. Dále jsem pro sjednocení velikosti štěpků a lepší průchodnost podavačem do hořáku vyrobil drtičku. Štěpky se v ní rozmělní na velikost, která se hravě a bez potíží dostane až do topeniště. Takto zpracuji i větší dřevěný odpad, třísky a piliny. Aby nebylo tolik práce s dopravou štěpky ze skladu, který mám na konci zahrady do sklepa mého domu, vyrobil jsem si hydraulický nakladač. Všechny tyto zde popsané stroje najdete na obrázkách ve fotogalerii. V sekci videa si vše můžete prohlídnout v pohybu a navíc se dozvítejak se tyto stroje v domácí dílně stavěly v podstatě na koleni. Jsou tam i další moje výrobky, jako například mulčovač, který jsem vyrobil pro svého bratra, nebo podomácku dělané automatické otevírání vrat.Snad Vám tyto stránky dají inspiraci, nebo pomůžou s řešenímnějakého problému při vašem domácím experimentování. :-)
M.SRP
Bylo nebylo, před zhruba 30 lety ( psal se rok 1986), jsem vyrobil svůj
první stroj - rozbrušovací pilu, abych mohl provádět úpravy na domě,
který jsem postavil. K domu a zahradě mi chyběl pracovní dopravní
prostředek a tak jsem kolem roku 1988 vyrobil svůj první traktor . Jeho
koncepce a zpracování se mi osvědčily, tak jsem vyrobil další dva kousky
na prodej. Jelikož se jednalo o malý typ traktoru a já potřeboval vozit dřevo,
vyrobil jsem si větší verzi traktoru, asi v roce 1995. Ten používám dodnes.
Vlivem malé domácí finanční krize kolem roku 2002 jsem začal uvažovat
o úspornějším topení. Zvolil jsem výrobu a spalování dřevěných štěpků.
Po zjištění cen štěpkovačů a ostatních technologií jsem se rozhodl vše si
vyrobit sám. Začal jsem experimentovat, hledat inspiraci a pak se pustil
do výroby štěpkovače. Původně jsem ho osadil dvouválcovým motorem
z multikáry. Ten ale nevydržel stabilní vysoké otáčky a tak jsem jej nahradil
motorem Zetor20. Následně jsem ke štěpkovači vyrobil i automatické
přikládání štěpků do klasického kotle na uhlí. Při automatickém přikládání
fungovalo spalování perfektně, ale pouze při nižších teplotách. Při vyšších
venkovních teplotách se kotel dusil a vznikalo dehtování. Zvolil jsem tedy jiný
způsob spalování a to automatický hořákem. Je to ekologičtější, úspornější
a při výpadku el. proudu mohu přes elektrickou centrálu topit stále.
Při spalování štěpků tímto hořákem se mi však z nich v násypce tvořila
klenba.Tento problém jsem několika malými úpravami vyřešil (viz videa).
Také objem násypky hořáku nestačil, vyrobil jsem si tedy její automatické
doplňování z velkého zásobníku štěpků. Dále jsem pro sjednocení velikosti
štěpků a lepší průchodnost podavačem do hořáku vyrobil drtičku.Štěpky se
v ní rozmělní na velikost, která se hravě a bez potíží dostane až
do topeniště. Takto zpracuji i větší dřevěný odpad, třísky a piliny.
Aby nebylo tolik práce s dopravou štěpky ze skladu, který mám na konci
zahrady do sklepa mého domu, vyrobil jsem si hydraulický nakladač.
Všechny tyto zde popsané stroje najdete na obrázkách ve fotogalerii.
V sekci videa si vše můžete prohlídnout v pohybu a navíc se dozvíte
jak se tyto stroje v domácí dílně stavěly v podstatě na koleni.
Jsou tam i další moje výrobky, jako například mulčovač, který jsem vyrobil
pro svého bratra, nebo podomácku dělané automatické otevírání vrat.
Snad Vám tyto stránky dají inspiraci, nebo pomůžou s řešením
nějakého problému při vašem domácím experimentování. :-)
M.SRP
Více zde: http://vytapenistepkou.webnode.cz/o-nas/
